V královském švédském městě Stockholmu se chystají i čeští plavci na Swim Open, jeden z nejzajímavějších mezinárodních mítinků poslední doby. V rychlé padesátce Eriksdalsbladet (a v přímých přenosech Eurosportu) proběhne celý olympijský program s řadou hvězd včetně železné maďarské dámy Katinky Hojsszú. Na prémiích mají 38 000 eur. „Všichni se těšíme, vypadá to moc pěkně,“ hlásí z místa Pavel Janeček, člen Olymp CS MV.
Budeš mít hodně napilno, že?
„Přiletěli jsme večer, bazén uvidíme až ráno a já odpoledne začínám. V plánu mám 50, 100 a 200 metrů motýla a 200 metrů polohovku. Nejvíc se zaměřuju na sobotní 200 m motýla, tam budu nejlíp rozjetej, tam bych se rád dostal na limit pro mistrovství Evropy (je horší než jeho osobák 1:59,08, resp. 1:58,98). Rád bych se dostal pod 59…
Což na ten olympijský pro Tokio 1:56,4 ale nestačí…
Věřím, že se k němu můžu přiblížit na dalších závodech a že není nedosažitelný. Čas mám do května, za pět let jsem pro něj udělal strašně moc, to si asi nikdo nedovede představit.
Na olympiádě v Riu 2016 jsi plaval 400 metrů polohovku, ale postupně ses přeorientoval k motýlu. Proč?
Tehdy jsem nebyl specialista, taky mě všechno bavilo. Ale postupně mi motýl začal vycházet nejlíp a prsa mám slabá doteď. Trať 200 metrů motýlek je jedna z nejtěžších, silová, ale ohromně zajímavá, může se během ní hodně změnit. Baví mě.
Jenže poslední už skoro rok mají čeští plavci možná nejhorší podmínky v Evropě, nesmějí normálně do bazénů… Jak jsi to řešil?
Ze začátku, když se zavřelo, jsem zkoušel plavat na Seči, ale na otevřené vodě chybějí obrátky a je tam i horší orientace. Museli jsme čekat. Pak jsme naštěstí mohli v Praze do Podolí, a koncem roku se nám otevřely Pardubice, pak taky Olomouc. Ale hodně jsme jezdili na soustředění, což bylo náročné psychicky, pořád někde pryč, na dva dny domů a zase ven. Taky cestování už bralo sílu. Střídali jsme Polsko, Maďarsko, Chorvatsko, Turecko, hledali jsme všude možně, nešlo to jen u nás… Viděli jsme, že celý svět trénuje a my nemůžeme, to bylo depresívní.
Bazénový plavec musí sahat na vodu, jinak ztratí cit. Jak brzy to vnímáš ty?
Po třech dnech už špatně cítím záběr. Jenom jak jsem starší, není potom tak těžké dohánět objemy, protože už toho mám hodně v sobě. Objemy jsme nabíraly v Beleku v Turecku, tam jsme zvládali ve dvou fázích denně okolo 60 až 70 kiláků týdně s jedním volným dnem.
Máš za sebou zkušenosti s uznávaným trenérem Strnadem a spolupráci s Barborou Závadovou v Praze, italského kouče Bossiniho, Bratislavu… Loni na jaře jsi také přestoupil z Delfína Náchod do SCPA Pardubice, jak hodnotíš tu změnu?
Šel jsem za trenérem Martinem Kratochvílem. Je tam taky výborný bazén padesátka, k tomu pětadvacítka a perfektní wellness hned u sebe, nejlepší podmínky, co si můžu představit. Bydlím v Chrudimi, to je kousek. Poslední dva roky v Bratislavě jsem to měl složitější s pronájmem. U Mártyho se mi líbí, jdeme víc do intenzity, víckrát na laktát i tempa, dá se s ním individuálně domluvit podle pocitů. To je velká změna, u bývalého triatlonisty Gaba Barana předtím jsem měl hodně kilometrů aerobních, často až tříhodinové tréninky s deseti naplavanými kilometry.
Taky pomáhá vedle tebe parťák, Honza Čejka.
Skvěle si rozumíme v bazénu i osobně. Plaveme spolu tréninky, na polohovce jsme na tom stejně. Hlavní série on jede znakem a já motýlem, ale máme podobná tempa, držíme si dráhy vedle sebe a potahujeme se spolu. To je celkem běžné, Bára Seemanová, kraulařka, takhle jezdí s motýlkáři s podobnými mezičasy. Jen Honza Micka to má těžší, aby našel rovnocenného sparinga.
Covid-krizi sis prožil i na vlastní kůži, jak to probíhalo?
Na konci ledna jsme byli v Krkonoších na přípravě na běžkách a asi u někde u výdejového okénka jsem to chytil. Měl jsem docela těžký průběh. Horečky, zimnice, nemohl jsem spát, strašně mě bolela hlava i celé tělo, a takhle to trvalo asi osm dní. Jenom mi zůstal chuť a čich.
Taky revitalizace se protáhla…
Po dvou týdnech jsem se vrátil k tréninku a měl jsem velmi špatné tepy. Hned ráno po probuzení dvakrát větší než normálně, někde na 130, jindy mívám třeba 60. Museli jsme hodně redukovat dávky, plaval jsem lehce, jen do 120 tepů, pak do 140. Ale pořád se mi špatně spalo, neusnul jsem pořádně a byl z toho utahaný. Bavil jsem se s ostatními sportovci, kteří covid prodělali a dozvěděl se, že to měli podobné.
Podstoupil jsi i terapii molekulárním vodíkem, jak ti pomohla?
Měli jsme pak soustředění v Olomouci na Fakultě tělesné kultury a dozvěděli se tam o výzkumu, který provádějí pro ověření efektu molekulárního vodíku v postcovidových stavech (ve spolupráci se světovým lídrem v edukaci i distribuci molekulárního vodíku, českou firmou H2 World Health & Beauty Company s.r.o., s níž spolupracuje napříkad i šéflékař olympioniků Jiří Neuman, pozn. aut.) a rád jsem se do něho zapojil. Dva týdny jsem chodil na inhalace, dvakrát denně po hodině. První týden jsem efekt ještě skoro nevnímal, ale druhý jsem se cítil líp, i když to samozřejmě mohlo ovlivnit více faktorů. Určitě mi to pomohlo, stal jsem se celkově odolnější, mohl se naplno zapojit do tréninku. Jsme i nadále v kontaktu a vymýšlíme, jak pokračovat ve využívání molekulárního vodíku.
Kdy ses začal cítit v „normální“ kondici?
Až po dvou měsících koncem března. Před tím, když jsem zkoušel i těžší tréninky, jsem byl hodně unavený a další musel vynechat. Teď klepu, je to dobrý. Než se dostanu do očekáváné formy, bude ještě trvat. Bohužel se blíží olympiáda. Ale každý to měl jinak a nedá se nic dělat. Makám a věřím, že budu co nejdříve zpátky.
Co čeká po Stockholmu, chytneš závodní tempo?
Za dva týdny Velká cena Pardubic, jestli nám ji povolí a pak uvidíme. V Česku asi nic nebude, budeme si muset za pořádnými závody někam vyjet. Ale pořád doufám, že si olympiádu vybojuju, o ničem jiném nepřemýšlím.
Však jsi v sedmadvaceti letech konečně full-time profík, jinak to nejde.
Loni jsem dostudoval. Nejdříve bakaláře na FTVS v Praze, pak dva roky magistra na sportovní fakultě v Bratislavě, obor učitelství a trenérství. Chci to dělat klidně oboje. Ale kdy a jak začnu, to je ve hvězdách. Od podzimu jsem členem Olympu, centra sportu, můžu se plavání věnovat naplno. Nepřemýšlím, jak dlouho ještě. Ale tři roky do další olympiády takovou dřinu jako doteď si dovedu představit jen těžko. Uvidíme…
zdroj: https://www.olympcsmv.cz/plavec-janecek-jede-i-na-vodik-zatim-az-do-stockholmu/